Případ Milan Kindl: Právní a akademické otřesy v ČR

Fenomén jménem Milan Kindl a jeho stopa v českém právu

Milan Kindl zůstává dlouhodobě jednou z nejdiskutovanějších postav moderní české akademické a právní historie, jejíž odkaz vzbuzuje silné emoce. Když padne toto jméno, většině lidí znalých domácího dění naskočí gigantická institucionální kauza na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni. Jde o naprosto učebnicový příklad toho, jak neuvěřitelně křehká dokáže být veřejná institucionální důvěra a jak rychle může dojít k tvrdému systémovému selhání, pokud dlouhodobě chybí dostatečně robustní a nezávislé kontrolní mechanismy. Přesto by bylo intelektuálně nepřesné vnímat jeho osobnost pouze a jen jednorozměrně. Coby bývalý děkan, respektovaný docent, advokát s letitou praxí, a dokonce i spisovatel tvořící pod pseudonymem, představoval Milan Kindl komplexní figuru, jež stála u zrodu obrovského vlivového centra na poli regionálního vysokoškolského vzdělávání.

Celá situace z počátku tohoto tisíciletí odstartovala nezbytnou, hlubokou celospolečenskou debatu o kvalitě vysokého školství, etice udělování akademických titulů a zákulisních politických i justičních vazbách, které často sahaly až do nejvyšších pater státní správy. Proč je tento specifický příběh i s odstupem času stále vysoce aktuální a co přesně se vlastně stalo s pravidly pro vysokoškolské studium? Odpovědi na tyto otázky nabízejí naprosto zásadní lekci pro všechny budoucí generace studentů, akademických pracovníků i širokou veřejnost zajímající se o transparentnost a dodržování zákonů. Následující text s maximální přesností vysvětluje historické pozadí, postupné fáze vývoje i trvalé legislativní důsledky této stěžejní kapitoly českého vzdělávání.

Read also: věra kovářová a její vliv: Klíčová postava české politiky; Vladislav roslyakov: Pravda o selhání systému.

Tento příběh nabízí přímý, až analytický pohled do samotného nitra fungování složitých byrokratických institucí. Ve chvíli, kdy se akademická půda stane zcela uzavřeným prostředím s laxními, účelově ohýbanými pravidly, nastávají situace, ze kterých plynou masivní a těžko napravitelné škody pro celou společnost. Takzvaná rychlostudia, chronicky netransparentní uznávání předchozích zkoušek nebo pochybné, neobhajitelné rigorózní práce nejsou jen drobným administrativním přešlapem. Jde o přímý, devastující zásah do elementární důvěryhodnosti právního státu. Jakmile běžná občanská veřejnost ztratí víru v to, že rozhodující soudci, vlivní advokáti nebo vysocí státní úředníci získali své odborné vzdělání spravedlivou a poctivou cestou, začne se hroutit samotný morální základ vymahatelnosti práva.

Hodnota hlubokého pochopení celého tohoto složitého mechanismu spočívá především ve schopnosti pro budoucnost rozeznat jasné varovné signály korozivního chování. Jako učebnicové příklady nebezpečných trendů mohou posloužit dva klíčové momenty z této doby. Prvním je masivní, koordinovaný přesun vlivných osobností – mnohdy přímo z řad činné státní správy či policie – na jedinou vybranou regionální fakultu, což automaticky a přirozeně vytváří hustou a neprůhlednou síť vzájemné loajality a dluhů. Druhým ukázkovým příkladem je pak cílené a trvalé ignorování standardních evaluačních procesů, které mají primárně garantovat nezpochybnitelnou úroveň a připravenost budoucích absolventů pro reálný trh práce a výkon spravedlnosti.

Systémová náprava, která logicky po vyhrocení celé aféry následovala, přinesla několik naprosto zásadních celostátních legislativních a praktických opatření:

1. Zřízení centrálních institucí: Došlo k transformaci a postupnému vzniku Národního akreditačního úřadu, který získal daleko silnější kontrolní pravomoci pro plošnou, nezávislou kontrolu všech vysokých škol.
2. Povinná digitalizace závěrečných prací: Došlo k nekompromisnímu a plošnému zavedení povinných centrálních elektronických registrů, které jsou plně napojeny na vysoce sofistikované antiplagiátorské algoritmy a softwary.
3. Plošný dozor nad studijními záznamy: Přísná digitální evidence standardní délky studia každého zapsaného studenta znemožnila jakékoliv svévolné zkracování výuky pomocí neprůhledných individuálních plánů bez objektivně prokazatelného zdravotního či osobního důvodu.

Začátky akademické kariéry a literární činnost

Osobnost, kolem níž se celý tento spletitý systém během let postupně vytvořil, nevstoupila do akademického a veřejného světa ze dne na den. Dlouhá léta před mediálním odhalením krizového stavu šlo o značně respektovaného, plodného odborníka s výrazným a nepopiratelným literárním talentem. Mnoho lidí překvapí zjištění, že vedle objemných právnických učebnic, desítek skript a podrobných komentářů k zákonům se intenzivně věnoval také psaní beletrie a žánru science fiction, kde publikoval pod zvoleným pseudonymem. Tato tvůrčí a kreativní část jeho osobnosti přitahovala pozornost tehdejších médií a prokazovala značnou intelektuální kapacitu a šíři zájmů. Prvotní fáze kariéry byla silně naplněna pečlivým budováním reputace mimořádně schopného teoretika i praktika v oblasti práva. Právě tento nezpochybnitelný počáteční kapitál odbornosti mu později poskytl silný politický a společenský mandát pro bezvýhradné vedení nově vznikajících akademických struktur. V turbulentních 90. letech, kdy celá Česká republika procházela nesmírně bouřlivou politickou i ekonomickou transformací po definitivním pádu komunistického režimu, logicky vznikala enormní poptávka po nových, západně orientovaných právnících. V tu chvíli se otevřelo unikátní okno dějinných příležitostí pro zakládání zcela nových regionálních fakult, které měly efektivně rozbít historický monopol tradičních a velkých univerzit soustředěných výhradně v hlavním městě a na Moravě.

Zlatá éra Fakulty právnické a budování mocenského vlivu

Když se v regionálním prostředí západních Čech začala postupně formovat Fakulta právnická, přitáhla k sobě velmi specifický, na první pohled zajímavý mix erudovaných pedagogů z praxe. Krátce na to ji však objevily i obrovské zástupy studentů ze strategických oborů – zkušených policistů, vysoce postavených politiků, úředníků finančních úřadů a ministerských tajemníků, kteří si z titulu nových kariérních řádů nutně potřebovali doplnit formální magisterské vzdělání, aby si ve státním aparátu udrželi svá lukrativní pracovní místa. Tehdejší vedení fakulty dokázalo navenek naprosto dokonale vybudovat působivý dojem vysoce prestižní, štědře financované a dynamické vzdělávací instituce. Do jisté historické doby se skutečně zdálo, že celý ambiciózní projekt funguje prakticky bezchybně. Fakulta produkovala vysoké počty potřebných absolventů a všude v tisku se pyšnila takzvaným moderním, pro-studentským přístupem, který měl být mnohem flexibilnější, chápavější a otevřenější než silně konzervativní a rigidní praxe zavedených starých právnických fakult. Ve smutné skutečnosti však tento deklarovaný „flexibilní přístup“ začal pod tíhou personálních tlaků pomalu a nenápadně mutovat do podoby hrubě účelových zkratek. V zázemí administrativy postupně vznikla extrémně uzavřená chobotnice vlivu, struktura, v níž se záhadně ztrácely nejen písemné protokoly z ústních zkoušek, ale i celé stostránkové disertační práce. Celoevropský systém nezávislých státních akreditací tehdy jednoduše nebyl legislativně ani metodicky dostatečně silný a připravený, aby dokázal včas rozpoznat a paralyzovat probíhající manipulace.

Bod zlomu a následný tvrdý institucionální pád

Podzim roku 2009 nakonec přinesl absolutní a nevyhnutelnou mediální explozi všech dlouhé roky potlačovaných a nahromaděných problémů. Prvotní nenápadné upozornění investigativních žurnalistů a části odvážných akademických pracovníků na podezření z bezprecedentního plagiátorství v řadách samotného úzkého vedení fakulty okamžitě spustilo nekontrolovatelnou informační lavinu. Ta během několika málo týdnů odkryla gigantické byrokratické a etické nedostatky v chodu celé rozsáhlé vzdělávací instituce. Z drobného lokálního podezření se jako lusknutím prstu stala celonárodní bezpečnostní i politická aféra enormních rozměrů. Forenzní vyšetřování státních komisí brzy potvrdilo, že v centrálních archivech univerzity trvale chybí desítky klíčových úředních dokumentů, zatímco někteří prověřovaní jedinci dokázali zázračně absolvovat standardně pětiletý náročný studijní obor za pouhých několik měsíců hrubého času. Tato bezprecedentní krize pochopitelně vedla k okamžité, vysoce dramatické personální obměně veškerého vedení a stala se celospolečenským katalyzátorem naprosté systémové změny akademického prostředí u nás. Očekávaný smír a klid se do plzeňského kampusu už nikdy ve staré podobě nevrátil, práva stála celé měsíce na samotném pokraji nuceného zrušení a celý varovný příběh se trvale zapsal do učebnic moderní české státnosti jako největší zdokumentovaný skandál vysokého školství vůbec. Bolestivé profesní důsledky pro aktéry trvají dodnes a samotné jméno hlavních postav z oné doby bude navždy historicky spjato s touto varovnou temnou kapitolou české justice a školství.

Systém akreditací a složitý legislativní rámec vysokých škol

Abychom jako společnost plně, a do těch nejmenších detailů pochopili, jak přesně mohlo k takovým neuvěřitelným celostátním nesrovnalostem v administrativě vůbec dojít, musíme proniknout hlouběji do technické stránky věci, a to konkrétně do mechanismů toho, jak vlastně v České republice reálně funguje vysokoškolský zákon a samotný systém udílení univerzitních akreditací. Akreditace v podstatě představuje naprosto klíčové státní povolení a pečeť kvality pro konkrétní univerzitu či fakultu, že smí v dané gesci legálně vyučovat schválený obor a v závěru udělovat svým absolventům mezinárodně uznávané tituly. Proces udělení, prodloužení nebo i samotného udržení tohoto povolení se řídí velmi složitými a přísnými tabulkovými pravidly. Hodnotící komise analyzují personální zabezpečení oboru profesory, kvantitu a kvalitu vydaného vědeckého výzkumu, grantovou úspěšnost a rozsah mezinárodní spolupráce. Fatálním problémem bylo, že v době před vypuknutím této masivní krize se tehdejší Akreditační komise kvůli nedostatku personálních i finančních kapacit musely drtivou většinu času pasivně spoléhat výlučně na papírové reporty a sebehodnotící zprávy, které si sepsaly samotné kontrolované fakulty. Chyběla nezávislá a systematická fyzická kontrola přímo na místě ve studijních odděleních. Jakmile tedy instituce zručně splnila formální textová kritéria na papíře odeslaném do Prahy, mohla ve skrytu relativně nerušeně a autonomně fungovat. To plně vysvětluje onu zásadní otázku, proč tento deformovaný systém dokázal běžet celé dlouhé roky naprosto bez povšimnutí inspekčních a kontrolních státních orgánů. Zákon o vysokých školách tehdy zkrátka nedával Ministerstvu školství dostatečně silné, rychlé a flexibilní vyšetřovací nástroje k provádění namátkových hloubkových forenzních auditů z hodiny na hodinu.

Mechanismy kontroly a definice závažného akademického podvodu

Jasné a neprůstřelné legislativní definování toho, co přesně tvoří nebezpečný akademický podvod, je v právní rovině poměrně nečekaně složité téma. Zahrnuje totiž velmi pestrou škálu nevhodných činností, která se táhne od neobratného a drobného porušení mezinárodních citačních norem při psaní seminární práce, až po naprosté, cynické a úmyslné odcizení cizího cizojazyčného textu, kterému se odborně říká plagiátorství. Dále do této temné kategorie spadá i přímé kriminální falšování papírových zkušebních protokolů, svévolné upravování dat v informačním systému školy a neoprávněné zápisy fiktivních známek bez fyzické přítomnosti studenta u zkoušky. Zde jsou podrobně vysvětlené technické jevy a ustálené pojmy, které definují slabiny akademického prostředí:

• Létající profesoři: Velmi častý a kritizovaný termín označující úzkou skupinu akademiků s nejvyšším titulem profesor nebo docent, kteří formálně, svými jmény, garantují papírovou kvalitu výuky a oborů na mnoha různých a často vzdálených univerzitách najednou. Reálně však na většině z nich mohou fyzicky učit jen nepatrné zlomky svých deklarovaných úvazků. Systém státní kontroly musel tento neblahý jev později drasticky a tvrdě omezit fixními limity.
• Nostrifikace: Složitý úřední proces státního uznávání zahraničního středoškolského i vysokoškolského vzdělání. Pokud je proces schvalování na dané tuzemské fakultě nastaven svévolně nebo netransparentně, může skrytě sloužit k rychlé legalizaci nehodnotných diplomů zakoupených na zahraničních institucích pochybné kvality, často v zemích s obrovskou mírou korupce.
• Antiplagiátorský software: Zcela nezbytné, moderní technologické řešení (v Česku například celonárodní systém Theses), které složitě algoritmicky porovnává každý nově odevzdaný studijní text s ohromnou celosvětovou databází dříve publikovaných akademických prací, knih, článků a volně dostupných internetových zdrojů. Rychle a neomylně tak hledá podezřele shodné řetězce slov a označuje pasáže zkopírované bez správné citace.
• Rigorózní řízení: Specifický, mnohdy velmi náročný nadstavbový proces. Po jehož teoretickém zvládnutí, úspěšném složení státní rigorózní zkoušky a tvrdé obhajobě sepsané rigorózní práce získá běžný absolvent pětiletého magisterského studia prestižní a žádaný malý doktorát, například titul JUDr. u právníků či PhDr. v humanitních vědách.
• Akademický senát: Nejvyšší samosprávný a demokratický orgán fakulty. Je složený výlučně z volených zástupců pedagogů a zástupců samotných studentů. Má ze zákona fungovat jako hlavní a nejdůležitější vnitřní kontrola, schvalovatel rozpočtu a účinná brzda proti jakémukoliv zneužití absolutní moci ze strany děkana či dokonce rektora univerzity. Pokud ovšem tento akademický senát vnitřně selže, je zkorumpován nebo mocensky ovlivněn vedením, základní vnitřní kontrolní mechanismus instituce okamžitě padá jako domeček z karet.

Záchranný protokol pro zdravou univerzitu (7 kroků)

Zajímalo by vás, jak by měla teoreticky a ideálně postupovat jakákoliv moderní vzdělávací instituce, aby absolutně předešla vzniku podobně devastační a vleklé krize? Pokud by někdo z pozice krizového manažera chtěl od základu nastavit skutečně funkční, moderní a organizačně neprůstřelný systém s nulovou tolerancí k podvodům, vyžadovalo by to vysoce systematický, až analytický přístup. Ten můžeme přehledně shrnout do podoby sedmi na sebe navazujících a jasných realizačních kroků. Tyto popsané kroky představují univerzální, robustní záchranný plán pro plné zachování a posílení institucionální čistoty, který si postupně osvojila většina odpovědných vedení v zemi.

Krok 1: Hloubková anonymizace přijímacího řízení

Úplně všechno bez výjimky začíná už na samém vstupu do systému. Prvním naprosto kritickým krokem musí být zavedení plně anonymních, digitálních a přísně centrálně standardizovaných přijímacích zkoušek (např. testy studijních předpokladů od nezávislých dodavatelů). V praxi to znamená, že nikdo z lokálních hodnotitelů na fakultě nesmí až do finálního rozhodnutí o přijetí předem znát konkrétní jména a rodinné zázemí uchazečů. Tímto jediným zásahem se okamžitě a bez námahy eliminuje jakákoliv možnost systematické protekce pro mediálně známé osobnosti, komunální politiky, bohaté sponzory či vlivné příbuzné vyučujících.

Krok 2: Nepřetržitý digitální audit délky studia

Škola dnes už nesmí spoléhat na ruční zapisování do indexů. Musí naopak existovat plně automatizovaný, centralizovaný elektronický informační systém, který zcela nezávisle a neustále sleduje reálný průchod každého jednoho zapsaného studenta zvoleným oborem. Jakákoliv datová anomálie – jako je například podezřelé splnění dvaceti složitých zkoušek za jeden jediný kalendářní měsíc, nebo neúměrné a nestandardní masivní zkrácení standardní požadované doby studia – musí okamžitě, bez lidského zásahu, odeslat bezpečnostní upozornění příslušným prorektorům na celouniverzitní úrovni k okamžitému a tvrdému ručnímu přezkumu.

Krok 3: Dvojitá a externí revize závěrečných diplomových prací

K zajištění nezpochybnitelné kvality výstupů absolutně nestačí spoléhat se pouze na jeden přátelský posudek interního oponenta, který je zaměstnancem stejné domovské fakulty jako vedoucí práce. Třetím a zásadním krokem v našem plánu je implementace striktního pravidla, že alespoň jeden jediný člen finální zkušební komise, nebo přímo hlavní oponent práce, musí vždy a bez výjimek pocházet z úplně jiné domácí nebo ještě lépe zahraniční univerzitní instituce. Tím se přetne riziko interní slepoty a takzvané falešné kolegiality, kdy kolegové z jedné katedry vzájemně přivírají oči nad chybami svých svěřenců.

Krok 4: Nemilosrdná inventura personálního složení a kumulace úvazků

Zdravá vzdělávací instituce si musí pečlivě a transparentně na pravidelné bázi mapovat, kolik vedlejších pracovních úvazků (např. v advokacii, v politice či na jiných soukromých vysokých školách) reálně drží její klíčoví a nejvíce profiloví vyučující. Vedení školy se musí soustředit výhradně na budování svého vlastního, vysoce loajálního a prezenčně stálého akademického sboru, který tráví čas se studenty na konzultacích. Tento přístup úspěšně zamezuje patologické závislosti celé fakulty na službách takzvaných „létajících profesorů“, kteří sice formálně dodávají cennou papírovou akreditační prestiž, ale faktický chod výuky je vůbec nezajímá a nenesou za něj reálnou osobní odpovědnost.

Krok 5: Skutečná věda měřitelná mezinárodními standardy

Objektivní kvalita jakékoliv univerzitní fakulty v civilizovaném světě se naprosto neměří jen hrubým počtem chvatně vydaných barevných diplomů, ale produkcí skutečné, hmatatelné, inovativní a nezávisle ověřitelné mezinárodní vědy. Povinností pedagogů, zvláště těch s nejvyššími tituly, musí být pravidelná publikační aktivita ve vysoce prestižních, nezávislých, globálně recenzovaných a impaktovaných odborných časopisech, na jejichž redakční rady nemá vedení dané lokální fakulty absolutně žádný sebemenší osobní či finanční dosah. Produkce článků do nekvalitních, vlastních fakultních sborníků pro interní potřeby by již nikdy neměla stačit k získání docentury či profesury.

Krok 6: Podpora nekompromisně otevřeného akademického senátu

Naprostým, životně důležitým základem a esencí celého zdravého studijního i pracovního prostředí je přítomnost silné, aktivní, kriticky smýšlející a naprosto nezávislé studentské komory v akademickém senátu. Řadoví studenti i mladí asistenti se nesmí nikdy bát otevřeně a věcně kritizovat rozhodnutí zkostnatělého vedení fakulty v obavě o své státnice nebo kariéru. Samotné senátní volby pak musí povinně probíhat za přísné pozornosti médií a s maximální mírou transparentnosti. Zápisy ze schůzí by měly být vždy veřejně přístupné online, veškeré veřejné debaty volně streamované a důležitá hlasování elektronicky auditovatelná.

Krok 7: Institut univerzitního ombudsmana jako záchranná brzda

Posledním, ale dost možná naprosto nejvýznamnějším preventivním krokem, je vytvoření reálně funkčního úřadu nezávislého celouniverzitního ombudsmana pro práva studentů a zaměstnanců. Každý jednotlivý posluchač bakalářského i doktorského studia nebo řadový provozní zaměstnanec musí získat formálně garantovanou a stoprocentně chráněnou možnost zcela bezpečně, důvěrně a třeba i zcela anonymně nahlásit jakékoliv nestandardní jednání vyučujících. Ať už jde o nespravedlivé hodnocení, politické tlaky, sexuální obtěžování, nebo korupční chování ze strany nadřízených – to vše musí mít jasně stanovený proces řešení, bez přítomnosti strachu z jakékoliv okamžité a zničující akademické i profesní msty.

Kolem velkých historických akademických skandálů a následných strukturálních reforem ve veřejném prostoru naprosto přirozeně a s železnou pravidelností koluje neuvěřitelné a nekonečné množství mediálních nepřesností, dezinformací a záměrných polopravd. Následuje jasné, logické vyvrácení těch absolutně nejčastějších nebezpečných omylů spojených s touto fascinující a odstrašující kapitolou naší země.

Mýtus: Milan Kindl byl naprosto jediným, výlučným aktérem a ústředním viníkem celé tehdejší bezprecedentní krizové situace.
Realita: Historická fakta a vyšetřovací zprávy jasně hovoří o komplexním systémovém a řetězovém selhání desítek konkrétních lidí, včetně mnoha zkušených pedagogů a vysoce postavených úředníků státní zprávy. Jeden osamocený člověk by bez rozsáhlého tichého souhlasu, naprosté zbabělosti či pohodlné apatie celého svého okolí nemohl tak ohromně rozsáhlý a komplikovaný byrokratický systém jakkoliv úspěšně vytvořit, natož ho dlouhé roky bezstarostně udržet v hladkém chodu.

Mýtus: Samotná kontroverzní Fakulta právnická na západě Čech byla zásahem shora ze strany ministerstva a státu okamžitě, nenávratně a tvrdě zrušena a uzavřena.
Realita: Ačkoliv fakultě na samém vrcholu krize opravdu zcela reálně hrozilo nevratné a velmi tvrdé plošné odejmutí státní akreditace pro celé stěžejní magisterské studium a celá instituce si tehdy prošla nepředstavitelně bolestivou, paralyzující vnitřní krizí, po obrovském a vyčerpávajícím záchranném úsilí zcela nového vedení a okamžitém zavedení krutých a potřebných reforem nakonec z nejhoršího přežila. Fakulta v důkladně očištěné a legislativně kontrolované podobě dodnes plnohodnotně funguje jakožto organická součást Západočeské univerzity a nadále vzdělává novou generaci mladých právníků.

Mýtus: Všichni do jednoho, kteří v oné temné době na dané univerzitě promovali, automaticky, plošně a bez diskuse okamžitě přišli o svá vydřená vysokoškolská osvědčení a akademické tituly.
Realita: K plošnému odebírání již vydaných titulů u všech tehdejších studentů absolutně nikdy z právních důvodů a kvůli ochraně právní jistoty poctivých osob nedošlo. O prestižní magisterské a doktorské tituly přišli – výhradně na základě velmi dlouhých a mimořádně složitých prověřovacích správních řízení a navazujících vyčerpávajících soudních sporů – pouze a jen vytipovaní, konkrétní jednotlivci. Šlo pouze o ty kauzy, u nichž se na základě archivních faktů a dat jednoznačně, bez pochyb a nade vší pochybnost prokazatelně zjistil přímý hrubý podvod nebo flagrantní a úmyslné porušení závazných zkušebních pravidel ze strany konkrétního jedince.

Mýtus: Pokud zavedeme povinné nasazení obří a drahé sítě všemožných moderních antiplagiátorských softwarů, vyřešíme tím naprosto všechny budoucí existenční a etické problémy vysokých škol s podváděním jednou provždy.
Realita: Žádný dosavadní počítačový software na světě sám o sobě zázračně nevyřeší klesající lidskou akademickou morálku. Stroj z podstaty věci odhalí jen tupou mechanickou a doslovnou textovou shodu znaků s dřívější prací. Tento program však z logiky věci vůbec nedokáže detekovat skryté bankovní úplatky za nepoctivé, účelově zfalšované termínové zkoušky v prázdných kabinetech, nemorální nátlak na zkušební komisaře, ani stále více rozšířený a obávaný fenomén takzvaného „ghostwritingu“, při němž si líný a bohatý student zcela ilegálně zaplatí expertní firmě za to, že za něj originálně, na zakázku a bez rizika systémové detekce napíše celou padesátistránkovou diplomovou práci od samotného počátku a do posledního písmene.

Kdo je přesně Milan Kindl?

V kontextu českých dějin se jedná o mimořádně známého českého právníka, publikujícího spisovatele s rozmanitým tvůrčím záběrem a tehdy dlouholetého, velmi vlivného bývalého děkana plzeňské právnické fakulty, jehož osobní jméno a profesní odkaz jsou veřejností naprosto trvale a neodmyslitelně spojeny s masivní, celostátní a historickou akademickou a institucionální krizí, která na podzim a v zimě v roce 2009 hluboce otřásla základy samotného moderního právního a školského státu na našem území.

Jaká byla jeho hlavní systémová a organizační role na univerzitě?

Počátkem celého projektu i v jeho průběhu působil Milan Kindl jako absolutně klíčová a dominantní osobnost nejužšího formálního i neformálního vedení instituce. Vykonával funkce váženého proděkana i samotného mocného děkana, přičemž se naprosto dominantním způsobem přímo podílel na formování celkového dlouhodobého vědeckého a personálního směrování celé rozsáhlé fakulty. Právě do jeho kompetencí navíc neodmyslitelně spadalo i bezprostřední a zásadní řízení všech náročných akreditačních procesů a přímé obhajoby před státními komisaři na klíčové celostátní úrovni v Praze.

Napsal skutečně a prokazatelně nějaké knihy a umělecká díla?

Zcela nepochybně ano, kromě vydávání striktně odborné, analytické a velmi suché právní a teoretické literatury v podobě uznávaných komentářů, tlustých skript a objemných vysokoškolských učebnic po léta vysoce aktivně publikoval – a to pod několika rafinovaně a tajně využívanými literárními pseudonymy – rovněž pestrá beletristická díla. Jeho primárním zaměřením v rovině umělecké a narativní tvorby se tehdy překvapivě stala zejména rozsáhlá epická fiktivní díla, která zcela nepokrytě a s oblibou zapadala primárně do oblíbeného popkulturního žánru literární science fiction a alternativní historie.

Co je pravou a nepopiratelnou podstatou historické plzeňské kauzy?

Zjednodušeně, ovšem přesně řečeno, tehdy šlo o naprosto bezprecedentní, chronické hromadění zásadních bezpečnostních, provozních i čistě etických problémů. Týkaly se především netransparentního a protekčního uznávání desítek rozličných starých zkoušek záhadného původu z dřívějších let z jiných, i neexistujících institucí. Týkalo se to i prokazatelně zajišťovaného extrémně zrychleného, zázračného absolvování celého složitého magisterského nebo doktorského studia pro úzkou vrstvu prominentních, pečlivě a politicky cíleně vybraných VIP jedinců z tehdejší politické a byznysové scény. V neposlední řadě aféra vyrostla do nebývalých výšin kvůli dlouhodobě naprosto tragicky nedostatečnému a benevolentnímu prověřování neomluvitelně do očí bijících, doslovných textových plagiátů ve stovkách odevzdaných a bohužel úspěšně obhájených absolventských magisterských prací.

Jak to s velkým odstupem času reálně dopadlo s tehdy odhalenými a ostře kritizovanými neoprávněnými diplomy a rychlostudenty?

Celá komplikovaná byrokratická a politická záležitost se plynule a logicky stala dlouhodobým předmětem neuvěřitelně zarputilých a časově nesmírně vyčerpávajících ostrých soudních sporů a složitých právních bitev. Pouze několik vybraných, a bez pochyby prokázaných falešných absolventů své pochybně získané luxusní tituly dekretem ministerstva na základě správních aktů zcela bez náhrady navždy ztratilo a tyto osoby následně většinou nuceně zmizely z lukrativních státních postů. Obrovská většina tehdejších poctivých posluchačů práv si však po naprosto zbytečném stresu nakonec svá zasloužená a skutečně tvrdě oddřená potvrzení zkoušek, indexy a diplomy naštěstí s konečnou platností úspěšně ponechala.

Ovlivnilo toto historické obří odhalení systémově samotné fungování nebo nastavení nezávislého české soudnictví?

Samozřejmě a velmi viditelně, sice do značné míry oklikou, ale nepřímo, dlouhodobě a bez jakýchkoli větších pochybností rozhodně ano. Obrovský celostátní skandál totiž velmi tvrdě a veřejně osvítil a odkryl do té doby naprosto veřejnosti neviditelné, leč silně nezdravé vazby mezi úzce akademickým izolovaným prostředím, obskurním byznysem a tehdejší suverénní lokální justicí plnou prominentů. Tento nebývalý politicko-mediální otřes následně pochopitelně vedl k mnohonásobně vyššímu důrazu na kontrolu a společenskému i exekutivnímu tlaku na obrovskou a prokazatelnou transparentnost samotného celoživotního průběžného kariérního vzdělávání řadových státních zástupců, vysokoškolských učitelů, exekutorů a zejména pak všech vrcholných státních úředníků a soudců obecných soudů po celé rozloze moderní České republiky.

Funguje složitý, technický a byrokratický systém schvalování, akreditací a kontrol studijních programů na univerzitách dnes o tolik lépe nebo snad jinak?

Bezesporu a diametrálně odlišně, o tom nemůže být sebemenší objektivní pochybnosti. Celá vleklá a mediálně vděčná institucionální vysokoškolská krize ve finále zafungovala na byrokratický státní aparát jako velmi brutální, ale potřebný budíček a pomyslná spásná ledová sprcha pro celou českou zkostnatělou vzdělanostní a akademickou společnost. Státní administrativou se velmi promptně zřídil nový Národní akreditační úřad vybavený zcela neporovnatelnými a zásadními represivními i kontrolními pravomocemi, skokově a razantně se zpřísnily platné kvalitativní akreditační normy pro vyučující experty i docenty, a co je ze všeho suverénně nejdůležitější – propracované a každoroční tvrdé vnitřní hodnocení kvality se tak navždy stalo neúprosnou, ostře vyžadovanou zákonnou povinností naprosto pro všechny v republice aktivně působící, bez ohledu na to, jedná-li se o menší privátní, veřejně financované nebo robustní a prestižní státní tuzemské univerzity.

Kde se v pracovním i běžném profesním a společenském životě většina těch hlavních aktérů, tvůrců skandálu a vlivných pedagogů pohybuje, realizuje a působí právě dnes?

Naprostá a drtivá většina klíčových a mediálně známých obviněných i dříve tolerovaných jmen z tehdy odhalené skryté hierarchické fakultní a kariérní chobotnice následně musela, po obrovském tlaku investigativní novinářské sféry a pochopitelném opovržení široké občanské i odborné akademické obce na popud státu, celkem bez milosti, plošně a definitivně akademické a zkušební vzdělávací prostředí jako takové vyklidit a bez možnosti obratu zcela a tiše nuceně opustit. Ačkoliv občas někteří jednotlivci nečekaně okusili snahu o politický návrat pod cizí hlavičkou, mnozí z nich se jakožto majitelé dlouholeté cenné komerční a životní praxe doposud i nadále výhradně naplno věnují soukromé rodinné advokacii pro bohaté klienty, realitnímu podnikání nebo strategickému zastupování obrovských soukromých domácích i mezinárodních korporací v komplikovaných komerčních arbitrážích.

Shrnuto a jasně podtrženo pro každého čtenáře, tento fascinující a trpký dějinný příběh, v jehož samotném epicentru natrvalo figuruje jako silný symbol někdejší neotřesitelné akademické bohorovnosti Milan Kindl, navždy drasticky a hluboce změnil veškerý myšlenkový a legislativní způsob, jakým vlastně dnes v České republice reálně vnímáme i administrativně přistupujeme k poctivému a kvalitnímu vysokému školství coby základu národa. Ačkoliv byla celá obří vleklá několikaletá krize, vyšetřování a nestálost pro akademickou čestnou obec tehdy nesmírně a krutě morálně i reputačně ponižující, omezující a nesmírně bolestivá pro spousty poctivých, do věci nijak nezatažených pilných studentů, je potřeba s chladnou hlavou na závěr uznat zásadní pozitivní bilanci věci. Z nutného dějinného, logického a objektivního dlouhodobého historického i systémového hlediska ve výsledku prokazatelně poskytla ohromný a nezastupitelný impulz k naprosto potřebné formální morální očistě a znatelné celoevropské legislativní akreditační modernizaci. Důkladné systémové zajištění objektivní a pravdivé kvality všech rozdaných univerzitních a akademických diplomů a vysokoškolských titulů spolehlivě chrání nejen důležitou formální, globální i osobní reputaci konkrétních zapojených a sledovaných historických českých prestižních škol a regionálních fakult před zbytkem vyspělého konkurenčního světa. Slouží to především a za všech okolností výhradně pro zásadní zajištění každodenní společenské bezpečnosti a pevnou oporu základů fungování obdivuhodného systému spravedlnosti pro chod státu, do něhož vkládají každé jediné ráno své osobní bezpečí miliony poctivých domácích občanů celého spletitého a křehkého právního státu u nás. Nikdy prosím jako budoucí mladí studenti nebo odpovědní kritičtí občané nezapomeňte neustále využívat všechny dostupné a nejmodernější volné online registry a databáze a poctivě i průběžně si objektivně, datově, kriticky a vytrvale na vlastní pěst ověřovat formální informace, historii kauz a skutečný renomé o institucích, na kterých ve svých představách upřímně celým srdcem i drahocenným mládím budoucích profesí jednou pro vždy odvážně plánujete studovat a spojit s nimi své další roky profesní existence i osudy svého osobního života. Diskutujte na fórech a vždy bezodkladně, bez zbytečných a svazujících zábran naprosto neúnavně v kolektivu hromadně sdílejte všechny své získané cenné osobní lokální postřehy a kritické, daty bezpečně podložené důkazy s akademickým senátem, ombudsmanem a celou širokou veřejností, právě aby náš těžce budovaný národní demokratický vzdělávací systém s ohromným evropským ohlasem mohl zůstat už navěky naprosto svobodný, eticky nezávadný a po všech stránkách systémově i formálně nedotknutelně silný, naprosto spolehlivý a na všech úrovních maximálně transparentní pro kohokoliv se zájmem vstřebat moderní objektivní informace a spravedlnost v srdci celé Evropy.