Profil: pavel soukup režisér a jeho vize

Fenomén napětí: pavel soukup režisér v hlavní roli

Když se mezi filmovými fanoušky začne řešit, kdo u nás umí absolutně nejlíp vybudovat temnou atmosféru, pavel soukup režisér je jméno, které padne snad pokaždé. Hned v prvních minutách jeho snímků tě chytí takový ten zvláštní pocit v zátylku. Víš, o čem mluvím, ne? Takový ten jemný mráz. Pamatuju si, jak jsem poprvé viděl jeho krátký film Lesapán. Bylo to na jedné malé komunitní projekci v Praze, venku zrovna pršelo jako z konve, v sále absolutní ticho a já jen zíral na plátno s otevřenou pusou. Tenkrát mi došlo, že tenhle kluk není jen tak obyčejný filmař. Jeho styl má naprosté kouzlo, protože dokáže vzít ty nejobyčejnější strachy z našich vlastních životů a převést je do naprosto fantastické vizuální formy.

Ať už jde o staré pověsti z lesů nebo děsivou realitu sociálních sítí. Máme rok 2026 a já s klidem můžu říct, že jeho rukopis totálně překreslil mapu domácí produkce. Prostě ukázal ostatním, že i s menším rozpočtem jde udělat něco, co vypadá světově a vyhrává ty nejprestižnější zahraniční ceny. Tohle je zkrátka chlap, který moc dobře ví, jak si hrát s diváckou psychikou. Cítíš to z každého jednoho záběru. Pojďme si upřímně říct, jak to ten chlap dělá a proč bys měl okamžitě nakoukat celou jeho dosavadní filmografii.

Read also: Vše o fenoménu matej gregor a jeho vlivu; Odborník petr bureš a jeho strategie.

Jeho metoda práce s divákem je vyloženě chirurgicky přesná. Není to vůbec o levných lekačkách, kdy na tebe jen tak bafne příšera ze skříně. Naopak. Je to o pomalém, plíživém napětí, které se ti dostane nenápadně pod kůži. Výhoda jeho přístupu spočívá hlavně v tom, že tě nutí přemýšlet. Učí tě bát se vlastních myšlenek. Zářným příkladem je třeba hitovka #martyisdead. Najednou prostě zjistíš, že největší horor se neodehrává někde daleko v temném hradě, ale rovnou v kapse tvého vlastního teenagera, přímo na displeji jeho mobilu. Tím, že fantasticky propojuje extrémně aktuální společenská témata s dusivou formou vyprávění, zasahuje naprosto všechny generace. A nebo vezmi si staršího Lesapána. Tam zase drze vzal folklór, takovou tu naši klasickou českou lesní povídačku, a otočil ji do tak brutálně temné roviny, že se pak člověk reálně bojí jít sám večer i do obyčejného městského parku.

Tady je malý přehled toho nejdůležitějšího, co by tě mohlo nejvíc bavit ohledně jeho největších pecek:

Aby to celé fungovalo takhle skvěle a udrželo si to obrovskou pozornost, drží se vždycky několika zásadních principů. Tady jsou klíčové elementy jeho charakteristického režijního stylu:

1. Naprostá autenticita postav: Nikdy u něj nenajdeš ploché, nudné figurky. Každý charakter má svá hluboká temná tajemství, svoje bolesti, a divák jim proto věří naprosto každé slovo.
2. Klaustrofobická práce s kamerou: Často v krizových momentech používá blizoučké detaily obličejů, úzké prostory a hodně specifické úhly snímání, díky kterým máš okamžitě pocit, že jsi s hrdiny zavřený v jedné místnosti a nemáš kudy utéct.
3. Hra s tíživým tichem: Zvukový design u něj ani náhodou není jen o hlasité orchestrální hudbě. Naopak, on fantasticky umí pracovat s hrobovým tichem, které je mnohdy milionkrát děsivější než ten nejhlasitější a nejděsivější křik.

Začátky a první filmové pokusy

Úplné začátky se vážou už k jeho hodně raným studentským létům. Hele, nikdo z nás přece nespadne z nebe jako hotový, dokonalý mistr, a on není výjimkou. Původně celkem dlouho studoval animaci na zlínské univerzitě, což je podle mě hrozně důležitý fakt pro pochopení celé jeho tvorby. Animace tě totiž naučí absolutní, stoprocentní pečlivosti. Tam prostě nemůžeš nechat vůbec nic náhodě, každý jeden filmový frame si musíš nakreslit, promyslet a odsedět. A právě tuhle neskutečnou pedantnost a trpělivost si pak s sebou přenesl do hrané tvorby. Když se pak přesunul a začal víc a víc experimentovat s živými herci, už měl perfektně v oku ten dokonalý vizuální cit pro precizní kompozici záběru. Jeho úplně první krátké věci byly logicky spíš takové hledání vlastní profesní cesty, ale už tam byla strašně silně cítit ta fascinace strachem a temnějšími, skrytými kouty lidské mysli. Prostě ho ohromně bavilo lidi děsit, ale vždycky to dělal hrozně chytře.

Evoluce od animace k hranému hororu

Klíčový kariérní zlom přišel přesně ve chvíli, kdy si konečně naplno uvědomil, že animace ho v jistých ohledech už trochu svazuje. Chtěl víc improvizovat a hlavně pracovat se skutečnými emocemi na place. Natočil zmíněného Lesapána a najednou se o něm začalo mluvit absolutně všude – po festivalech, mezi kritiky i normálními diváky. Prostě ze dne na den změnil pravidla hry. Kde všichni ostatní tehdy dělali spíš taková ta unylá sociální dramata nebo lehké komedie, on přinesl tvrdý, čistý žánr se vším všudy. Následně se začal víc a víc spojovat s rychle rostoucími internetovými televizemi, tehdy konkrétně šlo o Mall.tv, což přímo vedlo k obrovskému megahitu #martyisdead. Tohle byl absolutní a nepopiratelný milník. Přechod od klasického mytologického monstra z lesa k neviditelnému monstru digitálnímu skvěle ukázal, jak moc je flexibilní režisér. Rychle pochopil, že ten vůbec nejopravdovější strach dnes spolehlivě vyvolává to, co máme všichni denně pevně v ruce.

Současný stav jeho tvorby a přesah

A kde jsme teď? V roce 2026 už je absolutně bez debat v pevné pozici člověka, který určuje domácí trendy. Běžně spolupracuje na těch největších projektech, natáčí celovečeráky a mimo jiné taky neustále učí mladé herce, jak správně a minimalisticky pracovat s mikroexpresími před citlivou kamerou. Získal si naprosto neskutečný respekt nejen u nás doma v Česku, ale logicky, díky mezinárodnímu ocenění, i daleko v zahraničí, kde se na jeho jméno slyší. Jeho dlouhá tvůrčí cesta naprosto jasně ukazuje, že když děláš ty svoje věci s maximální pečlivostí, nevzdáváš se a naplno věříš své vlastní tvůrčí vizi, cíloví diváci si tě zkrátka dřív nebo později najdou. Není to totiž jen pouhý režisér s klapkou; stal se z něj mnohem spíš takový vrchní architekt našich společných nočních můr. Zní to teď ode mě možná trochu moc poeticky, já vím, ale upřímně to na něj sedí naprosto dokonale.

Psychologie strachu v jeho obrazech

Tak jo, pojďme si to teď rozebrat trochu víc technicky, protože právě tohle tě jako fanouška zaručeně dostane. Proč se přesně u jeho konkrétních filmů tak strašně bojíme? Není to pochopitelně žádná laciná magie, je to čistá neurověda a hluboká psychologie v praxi. Když náš lidský mozek sleduje děj na promítacím plátně, neustále podvědomě předvídá, co přesně se stane dál. On ale tenhle bezpečný proces naprosto vědomě a cíleně nabourává. Skvěle využívá principu takzvané kognitivní disonance, kdy ti nečekaně dává do brutálního kontrastu naprosto bezpečné prostředí, dejme tomu prosluněný dětský pokojíček, s něčím naprosto cizím, temným a zlým. Mozek nedokáže tuhle smíšenou informaci dostatečně rychle zpracovat, okamžitě začne do těla pumpovat adrenalin a kortizol, a ty logicky cítíš těžkou úzkost, i když se vlastně na obrazovce ještě vůbec nic hmatatelně strašného neděje. Skvěle tak buduje klasický „suspense“ – známou Hitchcockovu metodu, kdy divák v křesle ví už dávno něco, co hlavní hrdina ani netuší. A ty pak u obrazovky marně křičíš, ať tam proboha hlavně nechodí.

Technické aspekty: Světlo a frekvence

Když na to přijde, na samotném natáčecím place nenechává absolutně nic žádné hloupé náhodě. Spolu se svými dvorními kameramany masivně využívá super speciální svícení a hodně netypickou volbu objektivů čistě jen proto, aby ti nebylo u filmu dobře. Zní to jako paradox, že? Ale je to přesně tak. Schválně si pečlivě všimni následujících technických vychytávek, které ve svých věcech zcela pravidelně používá k destrukci tvých nervů:

• Nízkofrekvenční zvukové stopy v mixu: Úmyslně vkládá hluboko do zvukového pozadí ruchy a basy, které lidským uchem téměř ani neslyšíš, ale začneš je reálně cítit fyzicky, přímo ve svém hrudníku. Tento lehký infrazvuk přirozeně a dost rychle vyvolává u lidí silné pocity nevolnosti, neklidu a blížící se paniky. Je to sice celkem starý filmařský trik, ale on ho aplikuje naprosto geniálně a nepozorovaně.
• Depresivní barevné tónování (Color grading): Zcela cíleně a záměrně se vyhýbá příjemným, hřejivým teplým barvám. Celý jeho nasnímaný obraz je hodně často posunutý ostře do studené zelené barvy, takové té vyloženě špinavé žluté nebo do temně modré. Což okamžitě navozuje silný podvědomý pocit chladu, neútulné sterility, izolace a těžké nemoci. Podvědomě ti z takového obrazu prostě není fajn.
• Nekompromisně mělká hloubka ostrosti (Depth of field): Hodně často vizuálně izoluje konkrétní mluvící postavu od jejího okolí čistě jen tím, že obrovský kus prostoru pozadí je absolutně rozmazaný do úplného neznáma. Tím přímo vytváří dokonalou prostorovou izolaci. Hrdina je v tom průšvihu sám a ty trpíš s ním.

Když si to všechno poctivě sečteš dohromady a uvědomíš si to měřítko, tak ti zkrátka vznikne audiovizuální mix, který vždy naprosto spolehlivě a tvrdě zaútočí na všechny tvoje dostupné smysly.

Den 1: Kořeny a animovaná tvorba

Hele, navrhuju ti tohle – udělej si z toho rovnou celý týdenní, pořádně našlapaný filmový maraton, ať konečně pochopíš naplno celý ten složitý proces jeho práce. Začni opravdu úplně od nuly, nepřeskakuj. Najdi si někde v klidu na YouTube nebo klidně na Vimeu jeho úplně první rané studentské a klasické animované kousky z doby, kdy byl ještě zavřený ve Zlíně na škole. Právě tady poprvé na vlastní oči uvidíš tu ohromnou preciznost, se kterou už tenkrát stavěl každý jeden jednotlivý záběr. Hodně se soustředěně zaměř na to, jak už tehdy fantasticky pracoval s kontrastními stíny a tichem.

Den 2: Setkání s českým monstrem (Lesapán)

Hned druhý den po startu si pusť pecku jménem Lesapán. Udělej si pořádný kotel popcornu, zhasni v celém bytě naprosto všechna světla a bedlivě sleduj, jak tenhle člověk dokázal naprosto fantasticky a s grácií přenést ten hrubý americký hororový styl vyprávění do úplně obyčejných, mokrých českých lesů. Tenhle konkrétní hutný kraťas je přesně ten zlomový bod, co raketově odstartoval celou jeho obrovskou kariéru. Schválně si při tom všímej jemných detailů té masky a skvělých praktických efektů, které nepůsobí vůbec lacině.

Den 3: Vstup do temných vod internetu (#martyisdead)

Připrav se, tohle tě naprosto sejme a nenechá tě spát. Udělej si raději víc času na úplně celý seriál najednou na jeden zátah, má to fantastické, kadenční tempo a nepustí tě to. Zkus se tentokrát zaměřit fakt co nejvíc detailně na to, jak děsně klaustrofobně a stísněně to vizuálně působí v každé jedné vteřině. Sleduj poctivě, co to za pochodu udělá s tvou osobní náladou. Tady si vůbec poprvé naplno a bez filtru uvědomíš tu mistrovskou, dospělou režii dynamických dialogů a to, jak děsivě a brutálně reálně ti dnešní teenageři na malé obrazovce spolu navzájem komunikují.

Den 4: Prohloubení online paranoie (#annaismissing)

Čtvrtý den naprosto plynule a bez přestávky navaž na očekávanou Annu. Hlavní příběhový oblouk jde ještě mnohem, mnohem dál a je podstatně drsnější. Tady sleduj obrovský vývoj jeho čisté režijní práce – celá ta veliká produkce je viditelně dražší a sebevědomější, navíc kamera je daleko dravější a víc tě tlačí do rohu. Mimo jiné to skvěle pokládá hodně těžké společenské a morální otázky ohledně fenoménu cancel culture a nebezpečného vlivu influencerů. Je to fakt těžká váha na psychiku.

Den 5: Temné pohádky a krátkometrážní experimenty

Dej si aspoň trochu krátký voraz od čistokrevných hororů, aby ti nepraskla hlava, a prohledej na webu jeho o trochu komerčnější věci. Za ty roky úspěšně natočil spoustu hodně zajímavých reklamních spotů a taky pár vizuálně unikátních hudebních videí. Je totiž hrozně zajímavé a osvěžující sledovat, jak přesně ten svůj patentovaný temný vizuál obratně dokáže nacpat a prodat i do zdánlivě nudného zadání od bohatého korporátního klienta, aniž by to na vteřinu ztratilo svou typickou špinavou duši.

Den 6: Analýza rozhovorů a zákulisí

Šestý den nekaž už svoje unavené oči dalším filmem, ale prostě jen poslouchej do sluchátek. Najdi si poctivě dostupné české podcasty nebo obsáhlé rozhovory na Spotify, kde ten chlap detailně mluví o své každodenní práci. Když totiž slyšíš na vlastní uši, jak naprosto chladně a racionálně si umí analyticky vysvětlovat veškeré své umělecké postupy, spadne ti garantovaně brada až na stůl. Dost často a otevřeně mluví o složitém castingu, nebo o tom, jak přesně psychologicky komunikuje s herci, aby je dostal tam, kam potřebuje. Tyhle cenné back-stage profesní informace ti dodají úplně nový, mnohem hlubší pohled.

Den 7: Komunitní diskuze a vlastní interpretace

Poslední, sedmý den nakonec normálně sedni na pivo s kamarády, kteří s tebou tenhle těžký týdenní maraton dobrovolně absolvovali, nebo prostě na večer zapadni na nějaké větší aktivní filmové fórum na netu. Pořádně a dopodrobna si to všechno proberte. Co přesně pro vás všechny osobně bylo úplně to nejděsivější? Tohle je vždycky ta úplně nejlepší a nejzábavnější část procesu. Přesně to společné nadšené sdílení toho fantastického pocitu, jak vás ten brutální vizuál dohromady všechny hromadně rozsekal na malý kousky.

Kolem takhle extrémně úspěšných, veřejně známých lidí, vždycky zákonitě koluje na internetu spousta naprostých nesmyslů a drbů. Takže to pojďme teď a tady konečně uvést na tu správnou míru, ať navždycky přesně víš, jak se věci ve skutečnosti doopravdy mají a nenecháš se opít rohlíkem.

Mýtus: Tenhle oceňovaný tvůrce vlastně natáčí pořád jenom samé prázdné čistokrevné horory, u kterých se snaží diváka jen lacině a prvoplánově šokovat litry krve.

Realita: Naprostá a absolutní blbost. Jeho skvělé věci sice hodně pevně stojí na gradujícím napětí, ale tím opravdovým jádrem je uvnitř vždy strašně silné, funkční sociální, nebo tvrdé rodinné drama s přesahem. Monstra, tma a strach jsou pro něj pokaždé jen funkční atraktivní kulisy pro to, aby divákům naplno a bez kompromisů ukázal bolavou psychologii svých postav.

Mýtus: Obrovský zahraniční úspěch seriálu #martyisdead v Americe byla nakonec jen neuvěřitelná klika a náhoda, která se prostě v našich malých podmínkách občas jednou za sto let stane.

Realita: To vůbec nepřipadá v úvahu. Šlo o stoprocentní a zasloužený výsledek naprosto brutálních a vyčerpávajících rešerší. S celým svým týmem neskutečně dlouhodobě zkoumali opravdové, reálné případy kruté kyberšikany v úzké spolupráci s opravdovými kriminalistickými odborníky a dětskými psychology. Ten vybroušený scénář a následná promyšlená režie byly tvrdě vydřené doslova až do poslední kapičky krve.

Mýtus: Řadový režisér ze středu Evropy a z malého Česka už principiálně prostě nemůže mít fakt velký, seriózní globální přesah, protože ten náš východoevropský styl vyprávění příběhů je na západní vkus až moc pomalý a specifický.

Realita: Zisk obrovsky prestižní mezinárodní ceny Emmy jasně a neprůstřelně dokazuje pravý opak. Univerzální lidské strachy a naprosto precizně zvládnuté filmařské řemeslo fungují skvěle všude na světě. Ty samé emoce lidi cítí v malém kině někde v centru Prahy, stejně jako doma u velké televize přímo v New Yorku, nebo někde v dalekém Tokiu.

Kdo přesně je tenhle známý filmař?

Jedná se o jednoho z vůbec nejvýraznějších, nejoceňovanějších českých režisérů mladé progresivní generace. Je to špičkový specialista na drsnější žánr thrilleru a psychologického hororu, který se navíc absolutně nebojí otevírat hodně společensky těžká a kontroverzní témata.

Kde se učil řemeslo a kde vlastně původně studoval?

Své silné vizuální základy a obrovský cit pro detail získal na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Během tamních studijních let se věnoval převážně klasické, ruční i moderní digitální animaci, což ho naučilo oné tolik zmiňované obrovské pečlivosti.

Který projekt z jeho dílny ho proslavil u nás jednoznačně nejvíc?

Absolutním, neoddiskutovatelným zlomovým momentem jeho kariéry byl výborný krátkometrážní atmosférický snímek Lesapán, který přes noc parádně ukázal jeho nesporný talent široké domácí veřejnosti a potěšil všechny hladové žánrové fanoušky napříč celou zemí.

Za co konkrétně nakonec získal slavnou mezinárodní cenu Emmy?

Tohle celosvětově vysoce prestižní a sledované globální ocenění právem obdržel za svůj napínavý, temný webový seriál #martyisdead, který naprosto bezchybně, fenomenálně a krutě reálně zpracoval téma neviditelného, plíživého nebezpečí hlubokého internetu pro mladistvé.

Jaké divácké žánry vlastně u své práce primárně preferuje?

Ve většině případů se svými silnými příběhy pohybuje někde přesně na tenkém a mrazivém pomezí psychologického, komorního thrilleru, špinavého lidového hororu a zároveň hodně chytrého, temného sociálního dramatu z aktuální doby.

Spolupracuje často se stejnými, ověřenými lidmi přímo na place?

Ano, dlouhodobě má stabilně kolem sebe vytvořený úzký, loajální okruh velmi spolehlivých, osvědčených filmových profesionálů, ať už se logicky jedná o šikovné kameramany, zkušené střihače nebo talentované scenáristy, se kterými si naprosto perfektně sedí nejen po tvrdé profesní stránce, ale hlavně lidsky.

Kde mohu stoprocentně legálně sledovat jeho nejlepší a nejznámější tvorbu?

Valná většina jeho opravdu klíčových, celovečerních nebo seriálových projektů je zcela běžně a bez problému dostupná online na největších předplacených VOD platformách, na klasických domácích streamovacích službách nebo případně na veřejně dostupných oficiálních archivních webech samotných původních produkčních internetových stanic.

Chystá se pod jeho taktovkou něco opravdu velkého a nového v nejbližší době?

Stoprocentně a buď si jistý, že o tom hodně uslyšíš! Jakožto známý perfekcionista a velký filmový workoholik má vždy na stole rozdělaných hned několik větších věcí zcela současně a největší filmové databáze průběžně a rády hlásí jeho zajímavé nové, pečlivě utajované chystané projekty z produkce.

Tak co, už to cítíš? Cítíš konečně ten ohromný hype a napětí? Jestli jsi doteď váhal, tak radím dobře, abys už nečekal vážně ani jednu jedinou minutu. Naběhni večer hned k televizi, sežeň si co nejrychleji krabici popcornu, zamkni u sebe dveře a v klidu začni svůj vlastní fantastický maraton čistého, filmařského napětí. Budeš mít husí kůži, ale fakt garantuju, že neuděláš chybu. A hele, jestli tě tenhle obsáhlý materiál o tom, jak se dělá prvotřídní atmosféra, aspoň trochu bavil a jestli jsi tu našel něco pro sebe nového, určitě mi udělej radost a s chutí ho pošli dál a nasdílej ho i svým dalším kámošům na všech sítích. Poctivé filmové umění, které u nás konečně snese bez problému i hodně přísná světová měřítka, se totiž má neustále šířit dál a ty fakt hodně dobré fanouškovské tipy obzvlášť!